16.07.2017, RC
To, co ve mně při posledních rozhovorech se zesnulým panem kardinálem zanechalo dojem, byla jeho veselost, vnitřní radost a optimismus, ke kterému dospěl. Víme dobře, jak to pro něj, zapáleného pastýře a duchovního správce, bylo těžké opustit svůj úřad, a to právě v době, kdy církev obzvláště nutně potřebovala přesvědčivé pastýře, kteří dokáží čelit diktatuře ducha doby a žijí a uvažují zcela přesvědčivě podle víry. A o to více mě dojalo, jak se v posledním období svého života naučil odpoutat se od toho a stále více žil z hlubokého přesvědčení, že Pán neopouští svou církev, i když je někdy loď plná vody až k převrhnutí.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Dvě věci mu v poslední době dělaly stále větší radost a naplňovaly ho jistotou.
• Jednou, o níž mi vždy znovu říkal, byla hluboká radost, která ho naplňovala z toho, s čím se setkával u svátosti smíření, že právě mladí lidé, především mladí muži, zakoušejí milost odpuštění – dar, že skutečně znovu našli život, který jim může dát jen Bůh.
• Druhou věcí, která se ho vždycky znovu dotkla a rozradostněla ho, bylo to, jak tiše roste adorace Nejsvětější svátosti. Na Světovém setkání mládeže v Kolíně to pro něj byl hlavní bod – aby se konala adorace Nejsvětější svátosti, aby vládlo ticho, ve kterém do srdce promlouvá jen Pán. Mnozí odborníci na pastoraci a liturgii byli toho názoru, že není možné docílit takového ticha v patření na Pána při tak obrovském množství lidí. Někteří byly dokonce toho mínění, že adorace Nejsvětější svátosti jako taková je něco překonaného, protože Pán se v podobě eucharistického chleba přijímá a ne že se na něj jen dívá. Ale to, že se tento chléb nepožívá jako nějaké obyčejné jídlo a že „přijímat“ Pána v eucharistii od nás vyžaduje všechny dimenze naší existence – že přijímání musí být adorací, se mezitím stalo znovu daleko zřejmější. Tak se chvíle adorace před Nejsvětější svátostí během kolínského Světového setkání mládeže staly vnitřní událostí, která byla nezapomenutelná nejen pro pana kardinála. Tento okamžik měl od té doby stále více živě na paměti a byl pro něj velkým světlem.
Když kardinál Meisner poslední ráno svého života nepřišel na mši svatou, byl ve svém pokoji nalezen mrtev. Breviář mu vypadl z rukou: zemřel, když se modlil, se zrakem upřeným na Pána, v rozhovoru s Pánem. To, jakým způsobem smrti byl obdařen, ještě jednou ukazuje na to, jak žil: se zrakem upřeným na Pána a v rozhovoru s ním. A tak můžeme s útěchou svěřit jeho duši Boží dobrotivosti. Pane, děkujeme Ti za svědectví Tvého služebníka Joachima. Učiň ho nyní přímluvcem modlícím se za kolínskou arcidiecézi a za celý okrsek zemský! Requiescat in pace!
(podepsán Benedikt XVI.)
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
19.10.2026, RC Monitor 19/2026
Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“
18.09.2026, RC Monitor 17/2026
V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.
30.10.2026, RC Monitor 20/2026
V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.
09.11.2026, RC Monitor 20/2026
I letos jsme putovali do Staré Boleslavi, abychom se obnovili Václavovým svědectvím Kristu. Mučednická smrt přece není v křesťanském pohledu nic jiného než svědectví života. Mučedník Václav na konci svého života řekl, že si života nesmírně váží, a proto je ochoten dát ho jako vysokou cenu pro Krista. Svatý Václav je jeden z prvních mučedníků naší země a našeho národa a je právem označován jako dědic české země.
14.10.2026, Catholic Arena
Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.